Enrique Stanko Vráz (1860-1932)
Jméno E.St.Vráze je symbolem pravého hledače dobrodružství, objevitele neznámých končin, prostě dobrodruha v tom nejlepším slova smyslu. Byl to však nejen cestovatel, ale i spisovatel, fotograf a sběratel. Angažoval se i politicky (při volební kampani amerického prezidenta, při propagování českého národa a jeho svébytnosti v Americe). O své zážitky z cest se dělil na přednáškách doplňovaných „světelnými obrazy" - diapozitivy, které sám fotografoval. Původ, mládí a pravé jméno tohoto pozoruhodného muže zůstávají již celá léta zahaleny tajemstvím.
První Vrázovy snímky pocházejí z r.1885, kdy se léčil na Zlatém pobřeží (dnešní Ghana) z následků malárie. Pobýval v osadě pevnosti Christiansborg nedaleko Akkry, která byla hlavní stanicí basilejské misijní společnosti. Když na misii přišla z Německa zásilka s fotografickým přístrojem, jejíž příjemce (jeden z misionářů) však již zemřel, Vráz tento fotoaparát odkoupil. Byl to dřevěný, tzv. cestovní, ale značně těžký přístroj firmy Liesegang z Düsseldorfu. Umísťoval se na stativ a používaly se do něj skleněné desky o rozměrech 13x18 cm a váze 125g. S fotoaparátem bylo dodáno také plátěné malované pozadí. Vráz nikdy před tím nefotografoval, a tak se sám snažil z nedostatečných podkladů proniknout do tajů tohoto umění. Ve svém deníku napsal: „Záhy se pyšní Zlaté pobřeží moderním evropským „ateliérem", kterému nechybí ani zařízení: jedna plenta dovezená z Evropy a koryčanské křeslo před aparátem, kam ochotně usedají všichni, nejen milí přátelé misionáři, pokřtění jejich žáci, černoši pyšni na svůj poloevropský kroj, nýbrž i domorodci s rohatými vlasy na špejlích." Fotografování se stalo Vrázovi zábavou i novým zdrojem výdělku. Ve stejné době se na Zlatém pobřeží zabýval fotografováním příslušník basilejské misie, Friedrich August Louis Ramseyer (1840-1914), jenž je patrně autorem i některých snímků uložených ve Vrázově pozůstalosti. Stejně tak je možné, že se v archívu misie v Basileji ve Švýcarsku nacházejí i snímky, jejichž autorem je E.St.Vráz. Stejný přístroj jako na Zlatém pobřeží používal Vráz i v Jižní Americe až do r.1893, kdy ho ale byl nucen v Manaosu prodat. Později si v USA koupil nový, pravděpodobně velmi podobný přístroj, neboť jeho další snímky z Bornea a Nové Guineje jsou rovněž na skleněných deskách formátu 13x18 cm. Teprve před cestou do Číny si Vráz koupil opět v USA módní vymoženost tehdejší americké fotografické techniky - stereopřístroj se dvěma objektivy nejspíše značky Kodak. Proto jsou všechny snímky z dalších dvou cest stereoskopické, na sklech o rozměrech 9x18 cm. Poslední Vrázův fotoaparát byl od firmy Eastman-Kodak z let 1912-1913, s nímž Vráz fotografoval již na celuloidový materiál. Tento přístroj je jako jediný z Vrázových fotoaparátů uložen s jeho pozůstalostí v knihovně Náprstkova muzea. Vyvolávat snímky v nepříznivých podmínkách tropického pralesa bylo velmi komplikované a obtížné. I z toho důvodu je každý kvalitní uchovaný snímek vzácným unikátem. Vráz o tom napsal ve svých vzpomínkách: „Vyvolávat plotny bez černé komory, kde v tropech želatina se trhá pod rukama a teplá voda donesená z řeky odplaví všechno, co lidský důmysl a snaha tam zachytiti chtěly, co námahy a zklamání... Někdy zajímavější než obraz je historie jeho vzniku, napínavější to děj než ten, který na skle zachycen." Ve Vrázově pozůstalosti, která je uložena v Náprstkově muzeu, se dochovalo několik tisíc negativů, diapozitivů i pozitivů. Vyskytují se i v duplikátech až multiplikátech. Všechny nejsou dílem Vrázovým, neboť pro ilustraci svých přednášek i knih Vráz používal i snímky jiných autorů, např. od Bedřicha Machulky koupil sérii negativů z východní Afriky nebo si cizí snímky ofotografovával. Diapozitivy kupoval u různých firem, které se zabývaly jejich výrobou, nebo si nechával své vlastní snímky převést na diapozitivy. Ty pak používal při svých přednáškách jako (jak se tehdy říkalo) „světelné obrazy". Dochované diapozitivy jsou skleněné, černobílé i kolorované, v rozměrech buď 8,5 x 8,5 cm nebo 10 x 8,5 cm.
Mezi českými fotografy zaujímá Enrique Stanko Vráz mimořádné postavení. Žádný jiný Čech v rakousko-uherské monarchii nefotografoval v tolika zemích. V některých oblastech byl Vráz vůbec první, kdo se tam pohyboval s fotoaparátem (např. Abetifské království, které leželo na území dnešní Ghany, pohoří Hattam ve vnitrozemí Nové Guineje). Vráz chápal fotografii jako přirozený dokumentační prostředek, preferoval informativní složku nad emotivní. Zajímavé jsou Vrázovy popisy, které psal přímo na skleněné negativy. Nejčastějšími náměty jeho fotografií je architektura a její detaily, příroda, krajina a zejména záběry z každodenního života. Tyto snímky mají vysokou dokumentární hodnotu danou místem i dobou vzniku, i tím, že Vráz byl vnímavý pozorovatel, který chtěl pomocí fotografie co nejlépe informovat o vzdálených exotických zemích a životě jejich obyvatel.
-
Andai (?) - domorodý člun
-
Chýše domorodců na moři
-
Chýše na kůlech u břehu zálivu
-
Domorodec kmene Hattamců
-
Domorodec kmene Hattamců
-
Domorodec kmene Hattamců
-
Domorodec kmene Hattamců
-
Dva lovci nesou na tyči uloveného vepře
-
Dva muži na konstrukci člunu
-
Dvě dívky v kostkovaných šatech
-
Dvě dívky v kostkovaných šatech
-
Dvě ženy
-
Jeden z Vrázových nosičů
-
Malé dítě ve vozíčku
-
Misionářská rodina - skupinový portrét
-
Mladík střílící z luku ryby v řece
-
Mladý Holanďan a Papuánec v bederní roušce
-
Mladý domorodec s rajčí kůží
-
Obyvatelé domu
-
Papuánci na člunu
-
Papuánka
-
Plody rostlin, v nichž sídlí mravenci
-
Pobřežní Papuánec kmene Ňuforců
-
Polopostava mladého muže