Obrazový archiv etnografie

V Archivu Národního muzea je od roku 2018 uložena rozsáhlá a obsahově zcela mimořádná dokumentační obrazová sbírka, která vznikala od roku 1924 v Etnografickém (tehdy Národopisném) oddělení Národního muzea. Již od samého počátku využívali muzejní etnografové (Václav Fabian a Drahomíra Stránská a později i jejich následovníci) tradičních i moderních záznamových metod, jimiž zachycovali tradiční venkovskou společnost a nejrůznější projevy jejího života, které rychle mizely pod vlnou modernizace života na vesnici. Hlavní část Obrazového archivu etnografie vznikla do 60. let 20. století.

Etnografové sledovali při svých výzkumných cestách nejrůznější projevy života českého, moravského i slovenského lidu. Velká pozornost byla věnována lidové architektuře ve všech jejích projevech (obydlí, hospodářské budovy, sakrální stavby, exteriéry i interiéry budov). Další z hojně zastoupených oblastí je lidový oděv, a to jak ve svém slavnostním ztvárnění (kroje typické pro jednotlivé národopisné oblasti), tak i ve své všednodenní podobě. V oblasti zvykosloví se objevuje dokumentace vývoje tradic dodnes živých (oslavy Velikonoc či Vánoc), tak i těch dnes již spíše pozapomenutých (obcházení Lucek). Zásadní a dnes opět hojně využívaná je dokumentace způsobů obživy, ať již se jedná o řemesla či zemědělství. Pozornost výzkumníků také přitahovalo lidové umění ve svých různých projevech, ať již se jednalo o plastiku nebo různé grafické techniky. Muzejní národopisci dokumentovali i projevy lidové víry a zbožnosti. Samostatnou část dokumentace představují fotografie z expozic a výstav Národopisného oddělení. Tyto fotografie nejsou příliš četné, na druhou stranu ale představují cenný vhled do každodenní muzejní praxe minulého století, který ocení nejen muzejníci, ale i veřejnost.

Techniky při pořizování záznamů v terénu byly různé, počínaje kresbami a náčrty, přes malby k fotografii a někteří se pokoušeli dokumentovat dění okolo sebe i prostřednictvím filmu. Tato výstava zprostředkovává výběr z negativů a pozitivů na skleněných deskách, tedy nejstarší a nejvzácnější vrstvy fotografické dokumentace. Jejich autory byli na jedné straně sami muzejní pracovníci, většino průkopníci této záznamové techniky, na straně druhé některé soubory byly získány darem či koupí od dnes již prakticky neznámých regionálních badatelů i od nejvýznamnějších národopisců své doby (Lubor Niederle, Karel Chotek).

Všechny skleněné negativy byly v rámci projektu IROP digitalizovány, v případě potřeby ošetřeny při restaurátorském zásahu a nově uloženy. I do budoucna si tak zachovají svoji vysokou vypovídací hodnotu a obrazem budou připomínat dnes již mnohdy zcela zmizelé dědictví našich předků.