Historie Archivu Národního muzea
Za oficiální vznik Archivu Národního muzea, nejstaršího veřejného archivu v Čechách, je považováno datum jeho ustavení samostatným oddělením tehdy soukromého Vlasteneckého muzea království Českého na návrh jednatele muzejního výboru Františka Palackého. K 1. březnu 1846 byl jeho první archivář Karel Jaromír Erben, známější svou básnickou tvorbou, jmenován muzejním asistentem „zvláště pro sbírku listin, aby je bylo možno držet v pořádku a evidenci". Úvodní provolání při založení muzea v dubnu 1818 An die vaterländischen Freunde der Wissenschaften i jeho první stanovy z roku 1822 obsahovaly sbírkový program shromažďování pramenů k národním dějinám.
Ačkoliv datem vzniku Archivu Národního muzea je až 1. březen 1846, kdy na post správce muzejního archivu byl jmenován Karel Jaromír Erben, byl již v „Provolání vlasteneckým přátelům věd" z 15. dubna 1818 na první místo postaven požadavek pěstování historických věd. Hlavním zastáncem priority historických oddělení Národního muzea byl Kašpar hrabě Sternberg. Ač přírodovědec, byl to on, kdo se ještě roku 1818 obrátil na přední církevní představitele, aby podpořili české duchovenstvo ve sběru historických památek pro muzeum a dále se snažil přimět guberniální prezídium ke stejné aktivitě. Takto vznikaly první drobné základy, na nichž později vznikl muzejní archiv. O mizivosti „Sbírky národních písemností" při Národním muzeu svědčí tato čísla: roku 1823 obsahovala pouhých 23 listin, roku 1834 900 a roku 1841 4000 listin. To byl jeden z hlavních důvodů přiřazení této „Sbírky" ke knihovně muzea. Plnou zodpovědnost a snahu o zkvalitnění činnosti na poli historických sbírek měl František Palacký. Jeho zdůrazňování nutnosti českého diplomatáře, se kterou byla nedílně spojena akviziční činnost, měla za následek nárůst sbírky listin v originálech i opisech. Palackému se, se svolením stavů, podařilo v muzeu uložit opisy v počtu 2000 kusů. Nutno objektivně zdůraznit, že měl k ruce dva zdatné pomocníky - V. V. Tomka a K. J. Erbena.
1. březen 1846 není jen datem jmenování Karla Jaromíra Erbena muzejním asistentem, současně je počátkem fungování archivu jako samostatného pracoviště Vlasteneckého muzea a vznikem nejstaršího organizovaného veřejného archivu u nás. Náplň činnosti muzejního archiváře zůstala stejná. Jeho povinností bylo i nadále provádět výzkum mimopražských archivů, v čele s nejvýznamnějším Haus-, Hof- und Staatsarchivem ve Vídni.
Po Erbenově odchodu na místo prvního archiváře hl. m. Prahy v roce 1851 následuje čtvrtstoletí, kdy se na vedoucím místě vystřídalo sedm vedoucích v poměrně rychlém sledu. Neznamená to ovšem že by toto období, co se týče rozšiřování sbírek a fondů, bylo nevýznamné. Naopak. V roce 1851, již za Erbenova nástupce Hynka Veselého, byl Archiv Národního muzea obohacen o písemnosti rodinného archivu šternbersko-manderscheidského. Následovalo převzetí 3000 starých písemností od zemského soudu, datovaných od 16. století. V roce 1859 bylo od této instituce převzato 589 foliantů, které vzešly z agendy soudu nejvyššího purkrabství, komorního, apelačního a dalších úřadů v průběhu 15.-18. století. Sbírka listin i přepisů obsahovala k roku 1855 21874 originály a 11606 nových přepisů. Při častých personálních změnách byli zárukou práce Archivu jeho inspektoři Fr. Palacký a K. J. Erben (v té době první archivář hl. m. Prahy) a po nich především J. Emler, V. V. Tomek aj.
V roce 1878 se na téměř 40 let stal vedoucím Archivu Václav Schulz. S jeho osobou je spojena především úplná reorganizace sbírek. I když neodpovídá dnešním archivním zásadám, vtiskl archivnímu materiálu podobu, která je u některých sbírek patrná dodnes. Základem je sbírka pergamenových listin (sbírky A a B), rukopisů, patentů a jiných tištěných úředních písemností, topografických a heraldických pramenů (sbírky D, F a H). Nejeden badatel dodnes využívá tzv. Eichlerovu sbírku (signatura G), která obsahuje soubor písemností shromážděný jako výchozí materiál pro Sommerovu topografii Čech ve dvacátých letech 19. století. Tento soubor sbírek doplňuje genealogická sbírka Vratislava z Mitrovic (signatura CH). Jediným skutečně organickým archivním fondem odpovídajícím současnému provenienčnímu principu byl od počátku rodinný šternbersko-manderscheidský archiv. Neustával ani výzkum archivů, který se přesunul na bohemikální materiály uložené v zahraničí. V této činnosti byl Schulzovi významným pomocníkem Z. Nejedlý. Výčet zásluh Václava Schulze o archiv by mohl pokračovat: 1892 - přestěhování Archivu do nové budovy na Václavském náměstí, 1896 - záchrana rozsáhlé litomyšlské patrimoniální a rodinné registratury. Schulzův odchod v roce 1915 na zasloužený odpočinek byl odměněn výslužným, které se rovnalo dosavadnímu platu v plné výši.
Do roku 1921 zastával funkci ředitele Archivu Václav Hrubý, který zde působil již od roku 1909 po odchodu Zdeňka Nejedlého. Vedoucím se po něm stal Karel Stloukal, který archivní materiál plně podřídil moderním zásadám. Od roku 1920 začal archiv fungovat také jako archiv vlastní mateřské instituce tím, že začal přebírat nejstarší spisy muzejní registratury do roku 1900. V době Stloukalova vedení (1921-1935) se archiv ubránil snahám o sloučení s Archivem Země české a o předání písemností Státnímu ústavu historickému. Velice významné z hlediska dalšího vývoje a zaměření archivu bylo depozitní převzetí rozsáhlé rodinné pozůstalosti Palackých, Riegrů, Červinků a Bráfů v roce 1930.
Jednou z nejčernějších kapitol vývoje je období nacistické okupace. Dnem 30. září 1939 přestal Archiv Národního muzea úředně existovat. Následovalo povolení pro přesun sbírek, které měly být přímo sloučeny s fondy Archivu země České. Liknavost plnění zabránila důslednému provedení tohoto příkazu. Archiv již zůstal v budově Archivu země České. V této nelehké době vedl archiv Jaroslav Charvát (1935-1945), který pokračoval v práci svých předchůdců a začal systematicky budovat také sbírku soudobé dokumentace. V padesátých letech získal archiv řadu pozůstalostí přírodovědců, historiků a diplomatů. Stačí jmenovat pozůstalost Karla Kramáře. To už je ale vedení Archivu Národního muzea spojeno se jménem Rudolfa Vindiše (1946-1959).
1. duben 1959 byl významný z několika hledisek.Tento den nastoupil do muzejního archivu Aleš Chalupa. Ačkoliv archiv procházel v tomto období nejednou zatěžkávací zkouškou - stále obtížnější soužití s Archivem země České, rozsáhlé delimitace na počátku šedesátých let a ohrožení samotné existence archivu návrhem na odevzdání dokumentačních sbírek dalším historickým oddělením - štěstím pro archiv byla právě osoba Aleše Chalupy. Jemu patří největší zásluha na zachování archivu a prosazení jeho nové orientace, především na osobní písemné fondy veřejně činných osobností politického, veřejného, vědeckého a kulturního života. A rovněž získání nových prostor (Pohořelec 8 a zámek Křinec) patří k jeho zásluhám.
Chalupovo období patří mezi nejvýznamnější úseky dějin této instituce a neskončilo ani jeho odchodem na odpočinek v roce 1984. Jeho stopy jsou patrné dodnes. Po krátkém období, kdy Archiv vedl Vladimír Růžek, se vedoucím stal v roce 1986 Jaroslav Čechura. V době jeho vedení získal Archiv nové sídlo a přestěhoval se po dvacetiletém působení na Pohořelci do budovy Na Zátorách 6 v Praze 7 - Holešovicích. Rovněž archivní fondy a sbírky opustily nevyhovující depozitář na zámku Křinec a byly přestěhovány do nového moderního depozitáře v Terezíně. Počet zpracovaných fondů a sbírek se více než zdvojnásobil a byla získána řada významných fondů. V souvislosti s Čechurovým přechodem do Ústavu českých dějin FFUK je od roku 2002 vedoucí archivu Milena Běličová.
Orientace na získávání, zpracovávání a zpřístupňování písemných pozůstalostí významných osobností zůstává nadále prioritou činnosti Archivu Národního muzea i do budoucích let.
Fondy a sbírky Archivu Národního muzea se dělí na:
1. Staré historické sbírky
2. Osobní fondy
3. Registratura Národního muzea
4. Úřední fondy
5. Dokumentační sbírky
6. Fotografické fondy a sbírky
1. Staré historické sbírky vytvořil podle pertinenčního principu archivář Václav Schulz roztříděním jednotlivin shromážděných v průběhu 19. století. Jsou to
A, B - Sbírky pergamenových listin
C - Muzejní diplomatář (opisy z českých i zahraničních archivů)
D - Písemnosti všeobecného obsahu 15.-19. století
E - Sbírka patentů a cirkulářů 15.-19. století
F - Topografická sbírka (písemnosti měst a obcí ze 14.-19. století)
G - Eichlerova topografická sbírka - popis Čech z 1. poloviny 19. století
H - Genealogická sbírka (šlechtické rody 15.-19. století)
CH - Genealogická sbírka hr. Vratislava z Mitrovic (šlechtické rody převážně 19. století)
K těmto původním sbírkám pak byla přiřazena Sbírka rukopisů (obsahující např. zajímavou kolekci šlechtických památníků) a několik dalších sbírek, z nichž nejvýznamnější je rozhodně Sbírka Bohuslava Duška. Dále sem patří několik sbírek heraldických a sfragistických včetně cenné Sbírky pečetních typářů a razítek, druhé největší v ČR.
2. Osobní fondy mají v Archivu Národního muzea největší podíl co do počtu i rozsahu. Jako první byl převzat již v roce 1851 velký rodinný archiv Šternberk-Manderscheid, obsahující kromě aktového materiálu i téměř 800 pergamenových listin z let 1152-1783. Další významný celek rodin Palackých, Riegrových, Červinkových a Bráfových, všestranně dokumentující život české společnosti 19. století, přišel v roce 1930 nejprve jako depozit; postupně přibývaly další. Získávání osobních fondů významných osobností politického, veřejného i kulturního života a vědeckých a odborných pracovníků Národního muzea i mimo něj vyhlásil pak v 60. letech 20. století vedoucí Aleš Chalupa jako hlavní sbírkotvornou orientaci archivu.
V Archivu Národního muzea jsou uloženy osobní fondy politické špičky první ČSR i doby pozdější (Antonín Hajn, Edvard a Hana Benešovi, Vojta Beneš, Karel Kramář, Milan Hodža, Alois Rašín, Přemysl Šámal, Emanuel Voska, Ivan Dérer, Karel Engliš, Zdeněk Fierlinger, nejnověji Jaroslava Moserová), pro historiografii jsou cenné osobní fondy předních československých historiků (Josef Pekař, V. V. Tomek, F. M. Bartoš, Jan Kapras, Karel Kazbunda, Josef Kočí, Václav Král, Josef Janáček, Zdeněk Jelínek, Antonín Klimek, František Kutnar, Ján Mlynárik), velkou skupinu tvoří fondy zaměstnanců i externích spolupracovníků Národního muzea prakticky všech zastoupených vědeckých oborů (Joachim Barrande, Jiří a Růžena Baumovi, Vladimír Denkstein, Karel Domin, Otakar Feistmantel, Antonín Frič, Emanuela Nohejlová-Prátová, Jan Obenberger, Rudolf Turek a další). Své písemnosti v archivu ukládají často ještě za svého života (Radegast Parolek, Miroslav Prokopec, Karel Stloukal, Eugen Strouhal). Osobní dokumenty malého rozsahu jsou shromážděny v tzv. Sbírce drobných pozůstalostí Hn.
3. Registratura Národního muzea je kontinuálně dochovaná od jeho založení roku 1818. Archiv převzal její první část v roce 1920 a od té doby plní v rámci Národního muzea také funkci podnikového archivu a je příslušným archivem pro výkon spisové služby.
Původní historická spisovna Národního muzea, na níž přímo navázala agenda sekretariátu generálního ředitele, je doplňována dalšími archivními fondy jednotlivých odborných i administrativních útvarů a oddělení, které postupně vznikají a zanikají v souvislosti se změnami organizačního řádu. Fondy dále narůstají skartačním řízením.
Součástí RNM jsou i archivní fondy spolků a organizací, které s Národním muzeem úzce souvisely, především jednotlivé sbory Společnosti Národního muzea - Matice česká, Archeologický sbor, Hudební sbor, Přírodovědný sbor a Komitét pro přírodovědecký výzkum Čech.
4. Úřední fondy nejrůznějších spolků a organizací v minulosti také někdy našly cestu do Archivu Národního muzea - z větších celků např. Saský apellační soud v Drážďanech, Fysiokratická společnost, Výbor pro oslavu 1000. výročí smrti sv. Václava a Svatováclavská Liga, Československý abstinentní svaz či Svaz českých muzeí. Nově získávány jsou jen výjimečně (např. Sdružení pro pomoc mentálně postiženým), protože podle územní organizace archivnictví jsou směřovány do svých příslušných archivů. Zlomky úředních fondů nepřesahujících rozsah jednoho kartonu jsou přírůstkově řazeny v tzv. Drobných fondech.
5. Dokumentační sbírky vznikaly buď vlastní sběrnou činností archivu (Sbírka plakátů, Sbírka pohlednic, Sbírka dokumentace 19. století, Sbírka svatebních a úmrtních oznámení aj.) nebo častěji byly převzaty jako hotové celky od sběratelů, jejichž jméno nesou (L. Ambrosová, A. Blabolil, K. Nigrin, M. Paulová aj.).
6. Fotografické fondy a sbírky zahrnují několik redakčních fotoarchivů (Fotoarchiv Práce a Národní politiky, Negativy ČTK), řadu osobních fotoarchivů významných čs. fotografů (např. Karla Hájka, Václava Jírů, Jindřicha Vaňka) a další celky, jako je Hradní fotoarchiv 1918-1933 nebo velmi rozsáhlý fond Národní kulturní komise.
Výběr z literatury:
SCHULZ, Václav. Archiv Musea Království českého. Časopis Musea Království českého 87, 1913, s. 365-369
CHARVÁT, Jaroslav. Archiv Národního muzea. In. Národní muzeum 1818-1948. Praha 1949, s. 33-41
CHALUPA, Aleš. Archiv Národního muzea v jubilejním roce. Archivní časopis 18, 1968, s. 1-5
CHALUPA, Aleš. Vznik a první léta činnosti Archivu Národního muzea v Praze. Časopis Národního muzea. Řada historická 140, 1971, s. 55-60
RYANTOVÁ, Marie. 150 let Archivu Národního muzea. Archivní čtvrtletník 1997
CHALUPA, Aleš; BĚLIČOVÁ, Milena; ČECHURA, Jaroslav; RYANTOVÁ, Marie. Průvodce po fondech a sbírkách Archivu Národního muzea. Praha 1998
BĚLIČOVÁ, Milena. Archiv Národního muzea v povodni. Časopis Národního muzea. Řada historická 172, 2003, s. 101-106
Běličová, Milena. 160 let Archivu Národního muzea. Časopis Národního muzea. Řada historická 175, 2006, s. 79-87
-
Akcie malečského cukrovaru č. 1
-
Alberto Vojtěch Frič
-
Antonín Frič, žádost o proplacení terénního výzkumu
-
Arcivévoda Maxmilián polepšuje bratřím Hannßi a Bartlmeovi a jejich strýcům, bratřím Johannesi,Iheremiasovi a Dauidovi a bratřím Andreasi a Tobiasovi Schorům erb
-
Aula Caroli Romani imperatoris et Bohemiae regis
-
Automatické zařízení na dopravu knih
-
Bernhardt hrabě zu Orttenburg povyšuje, na základě palatinátu uděleného jeho předkovi Gabrielovi hraběti zu Orttenburg císařem Karlem V. listinou danou v Norimberce 21. března 1524, Georga Siharta narozeného v Norimberku do šlechtického stavu
-
Blahopřání Antonie Hájkové K. Gottwaldovi u příležitosti jeho narozenin
-
Blahopřání Antonie Hájkové K. Gottwaldovi u příležitosti jeho narozenin - báseň
-
Blahopřání Hedy Nedvědové K. Gottwaldovi u příležitosti jeho narozenin
-
Blahopřání Hedy Nedvědové K. Gottwaldovi u příležitosti jeho narozenin - druhá strana
-
Blahopřání dětí z jednotřídní školy v Potvorově K. Gottwaldovi k jeho narozeninám
-
Blahopřání pionýrů 5.B 3. národní školy Svobodova ul. Praha 6 K. Gottwaldovi k jeho narozeninám
-
Blahopřání pionýrů 5.B 3. národní školy Svobodova ul. Praha K. Gottwaldovi k jeho narozeninám
-
Blahopřání žáků a učitelů z Národní školy Fr. Bartoše z Gotwaldova K. Gottwaldovi k jeho narozeninám
-
Bohdan Kaminský
-
Brožura: Co musí každý věděti o protiletecké ochraně
-
Budování základů Kramářovy vily v Praze na Baště
-
Budujeme naši republiku - z projevu K. Gottwalda na manifestaci v Mladé Boleslavi
-
Cedulka označující v pražské vile místo zatčení Karla Kramáře v roce 1915
-
Cesta české delegace do Paříže na mírovou konferenci - skupinové foto
-
Cesta české delegace do Paříže na mírovou konferenci - skupinové foto
-
Codex Resenbergicus
-
Císař Ferdinand I. povyšuje Franze Fleißnera rytíře von Wostrowitz, majora jízdního pluku von Schneller č. 5, do stavu svobodných pánů, a polepšuje mu erb
-
Císař Ferdinand I. povyšuje Josepha Oberhausera, dvorního radu a administrátora komorních důchodků v Terstu, do rytířského stavu, uděluje mu predikát Ritter von Hinneburg a erb
-
Císař Ferdinand I. uděluje Cypryanovi, Janovi a Mikulášovi bratřím Roudnickým erb a predikát z Mydlovaru
-
Císař Ferdinand I. uděluje Jobstu Wolffrumbovi a Sebastianu Stadlerovi strýcům von Wolffersgrün erb
-
Císař Ferdinand I. uděluje Václavu Jiříkovi a Martinovi bratřím Mazaným a Janu Holejšovskému erb a predikát ze Slavětína
-
Císař Ferdinand II. a rakouská arcivévodkyně Klaudie Toskánská, vdova po arcivévodu Leopoldovi Tyrolském, poručníci Leopoldových dědiců, udělují Christianu Thalerovi, správci stodol [stadler] v Sankt - Margarethen zu Lana erb
-
Císař Ferdinand II. polepšuje Samuelu Matthyseovi z Hostinný erb, povoluje, aby v případě, že by Samuel Mathyseus z Hostinný zemřel bez mužských dědiců, přešla ustanovení listiny na jeho ujce Samuela Václava a Pavla Havránky, a potvrzuje mu predikát z Hostinný
-
Císař Ferdinand II. potvrzuje Christophu Zehenndtnerovi šlechtictví, polepšuje mu znak a uděluje mu predikát von Raissdorff
-
Císař Ferdinand II. potvrzuje Janu z Lhoty a na Vysoké Lhotě a Janu Mlíkovskému z Lhoty ve vsi Zahořanech rytířský stav, polepšuje jim erb a potvrzuje predikát z Lhoty
-
Císař Ferdinand II. potvrzuje Simonu a Wilhelmovi strýcům Apfelmanům šlechtický stav a polepšuje jim erb
-
Císař Ferdinand II. potvrzuje a upravuje statuta cechu ševců na Starém Městě pražském, včetně dvou nařízení místodržícího Karla z Lichtenštejna z let 1624 a 1626, a potvrzuje jim znak
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Jana staršího Pachtu, měšťana horšovotýnského, do českého vladyckého stavu, uděluje mu erb a predikát z Raijova
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Johana von Lisau, plukovníka nad tisíci kyrysníky do stavu svobodných pánů, polepšuje mu erb 1) a uděluje predikát Freyherr
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Linharta a Jiříka bratry Švarcparty do českého vladyckého stavu, uděluje jim erb a predikát z Švarcpachu
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Michala Rytršice, královského rychtáře na Novém Městě pražském, a jeho strýce Jiříka Ježka do starého vladyckého stavu království českého a uděluje jim erb a predikát z Rytrsfeldu
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Simona Paickhera do šlechtického stavu, polepšuje mu erb a uděluje mu predikát von Purbergk
-
Císař Ferdinand II. povyšuje bratry Christoffa Maximiliana a Herwardta, jejich sestru Barbaru, jejich tetu Marii Salome a jejich strýce Andreho Gottfridta a Georga Sigmundta Regaly von Kränichsfeldt do stavu svobodných pánů a paní, polepšuje jim jméno a erb
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Danyela Natanyela Kunstáta z Krygsfeldu, měšťana Nového Města pražského, do českého vladyckého stavu a uděluje mu erb
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Ioanna Rossaua de Pallesano do českého panského stavu a polepšuje mu erb
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Johana Carla Pržichowského von Pržichowitz do starého českého panského stavu, uděluje mu predikát Alter Herr und Freyherr a polepšuje mu erb
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Martina Goskha do šlechtického stavu, uděluje mu erb a predikát von Sachsenthal
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Ondřeje a Jakuba bratry Strobelie do českého rytířského stavu, uděluje jim erb a predikát z Šternfeldu
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Vítha a Jiřího Viktoryna bratry Pelhřimovské a jejich strýce Václava Pelhřimovského do českého vladyckého stavu, uděluje jim erb a predikát z Greyfenfelzu
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Wentzla Hegemüllera von Dubenweiller do stavu svobodných pánů, uděluje mu predikát Herr Hegemüller Freyherr auf Albrechtsberg an der Pielach a polepšuje mu erb
-
Císař František I. povyšuje Carola Németha, rytmistra husarského pluku č. XII, do uherského šlechtického stavu a uděluje mu erb
-
Císař František I. povyšuje Heinricha von Beierwek, plukovníka a velitele kyrysnického pluku vévody Alberta, do stavu svobodných pánů, uděluje mu predikát Wohlgebohren a polepšuje mu erb
-
Císař František I. povyšuje Ludwiga Müllnera, hejtmana dělostřeleckého polního zbrojního úřadu, do šlechtického stavu, uděluje mu predikát von Mühlburg a erb
-
Císař František I. povyšuje chomutovského purkmistra Jakoba Dobrauera do šlechtického stavu, uděluje mu predikát von Treuenwald a erb
-
Císař František I. povyšuje císařského notáře Carla Ferdinanda von Martini do říšského rytířského stavu, polepšuje mu erb a uděluje mu predikát Edle zu Wasserberg
-
Císař František I. povyšuje rozhodnutím z 1. června 1826 brněnského kanovníka Franze Zelinku do rytířského stavu, uděluje mu predikát Ritter von a erb
-
Císař František II povyšuje vysokomýtského purkmistra Antona Pawlowského do šlechtického stavu, uděluje mu predikát von Rosenfeld a erb
-
Císař František II. povyšuje Johanna Josepha Bayerweka, vrchního úředníka komorního panství Poděbrady, do šlechtického stavu, uděluje mu predikát von a erb
-
Císař František II. povyšuje Johanna Sechtera, plukovníka štábu generálního kvartýrmistra a rytíře řádu Marie Terezie, do stavu svobodných pánů, uděluje mu predikáty Wohlgebohrn a von Hermannstein a erb
-
Císař František II. povyšuje Johanna šlechtice von Schindler do rytířského stavu a polepšuje mu erb
-
Císař František II. povyšuje Josepha Kaspara Cölestina von Freyfeld, wallisovského hospodářského inspektora v Klatovech, do šlechtického stavu, který získal už jeho předek Sigmund Cölestin von Freyfeld, potvrzuje mu predikát a uděluje mu erb
-
Císař František II. povyšuje Josepha von Beierweck, rytmistra kyrysnického pluku prince nassavského a rytíře řádu Marie Terezie, do stavu svobodných pánů, uděluje mu predikáty Freyherr zu Siegesfeld a Wohlgebohrn a polepšuje mu erb
-
Císař František II. povyšuje sekretáře podkomořského úřadu v Praze Johanna Franze Heyßlera šlechtice von Adelshofen do rytířského stavu, polepšuje mu predikát na edler von Heyßler und Adelshofen a polepšuje mu erb
-
Císař František II. povyšuje východohaličského guberniálního radu Ludwiga Franze Zungera do prvního stupně haličské šlechty, uděluje mu predikát von Hohensiegen a uděluje mu erb
-
Císař František Josef I. povyšuje Franze Kasku, doktora chemie a magistra farmacie v Mexiku, nejvyšším rozhodnutím ze 6. srpna 1901 do stavu svobodných pánů, uděluje mu predikát Freiherr von a erb
-
Císař František Josef I. povyšuje Ignaze Boresche, vicepresidenta vrchního zemského soudu v Praze, na základě Leopoldova řádu uděleného 22. prosince 1872, do rytířského stavu, uděluje mu predikát Ritter von a erb
-
Císař František Josef I. povyšuje Johanna Lapaczeka, hejtmana 1. třídy dělostřeleckého pluku č. 8, do šlechtického stavu, uděluje mu predikát Edler von Lillin a erb
-
Císař František Josef I. povyšuje Josefa Wallascheka, hejtmana osmého pluku dělostřelectva, na základě řádu Železné koruny III. třídy uděleného 3. října 1866, do rytířského stavu, uděluje mu predikát Ritter von a erb
-
Císař František Josef I. povyšuje Josepha Hetzela, majora na odpočinku, do šlechtického stavu, uděluje mu predikát von Heldorf a erb
-
Císař František Josef I. povyšuje Mathiase Hawelku, radu vrchního zemského soudu v Praze, na základě řádu Železné koruny uděleného nejvyšším rozhodnutím z 20. října 1878, do rytířského stavu, uděluje mu predikát Ritter von a erb
-
Císař František Josef I. povyšuje Stephana Maye, ministeriálního radu a finančního zemského ředitele v Čechách, na základě Leopoldova řádu uděleného 3. září 1850 (diplom 27. září 1850), do rytířského stavu, uděluje mu predikát Ritter von a erb
-
Císař František Josef I. povyšuje doktora medicíny Vincenze Jiruše nejvyšším rozhodnutím z 9. května 1883 do šlechtického stavu, uděluje mu predikát Edler von a erb
-
Císař František Josef I. uděluje Kurtu hraběti Zedtwitzovi 1) uherský hraběcí stav, uděluje mu predikát z Moravan a Doupova 2) a polepšuje mu erb
-
Císař Fridrich III. polepšuje Peteru von Plutwicz erb
-
Císař Josef I. povyšuje Andrese Skarbalu de Szokolócz, uherského vicepalatina, do uherského stavu svobodných pánů, uděluje mu predikáty Spectabilis ac Magnificus neboli Wohlgebohrn a polepšuje mu erb
-
Císař Josef I. povyšuje Johanna Andrease Brusche von Neiberg auf Offengrün und Hart do starého českého a chebského rytířského stavu a potvrzuje mu erb
-
Císař Josef II. povyšuje Johanna Franze Stumpfena, knížecího basilejského dvorního a vládního advokáta, do rytířského stavu, uděluje mu predikát Edle von Stumpfen auf Felsenberg a erb
-
Císař Karel I. povyšuje nejvyšším rozhodnutím ze dne 25. srpna 1917 Aloise Konečného, podplukovníka pěšího pluku č. 98 a zástupce krajského velitele v Puławy, do šlechtického stavu, uděluje mu predikát Edler von Marienbruck a erb
-
Císař Karel VI. povyšuje Carla, Ernsta Josepha a Johanna Joachima bratry Pachty svobodné pány von Reyhofen a jejich strýce Frantze a Antona Pachty svobodné pány von Reyhofen und Bukau do českého hraběcího stavu a polepšuje jim erb
-
Císař Karel VI. povyšuje Christopha Adalberta Putze, perkmistra v Horní Blatné, do českého českého rytířského stavu, uděluje mu erb a predikát von Braidenbach
-
Císař Karel VI. povyšuje Jacoba Ottu [Otto] do českého šlechtického stavu, uděluje mu predikát von Ottlilienfeld a erb
-
Císař Karel VI. povyšuje Johanna Antona Tieschowského, hospodářského hejtmana poděbradského a kolínského panství, do českého rytířského stavu, uděluje mu erb a predikát von Tröstenberg
-
Císař Karel VI. povyšuje Maximiliana Lamberta svobodného pána von Klebelsberg do českého hraběcího stavu, uděluje mu predikáty Hoch- und Wohlgebohrn a Freyherr zu Thumbburg a polepšuje mu erb
-
Císař Karel VI. povyšuje Wilhelma de la Haye do českého rytířského stavu, uděluje mu erb a predikát von La Haye und Dürrenhagen
-
Císař Karel VI. povyšuje velitele pražské pevnosti generála polního zbrojmistra Hermana Carla von Ogilvy do hraběcího stavu, uděluje mu predikáty Graf a Hoch- und Wohlgebohrn a polepšuje mu erb
-
Císař Leopold I. potvrzuje Václavu Františku Dombrovskému neb Dobruskému z Radvan aneb Rotfahn, skutečnému slezskému komornímu radovi, starý český rytířský stav a predikát a polepšuje mu erb
-
Císař Leopold I. potvrzuje artikule punčochářům tří pražských měst, které jim potvrdil už císař Ferdinand II.1) a v některých bodech je polepšuje
-
Císař Leopold I. povyšuje Joanna Franciska Löwa ab Erlsfeld do starého rytířského stavu a potvrzuje mu erb
-
Císař Leopold I. povyšuje Johanna Alsterleho von Aastfeldt, sekretáře českého místodržitelství, do starého českého rytířského stavu, polepšuje mu erb a potvrzuje predikát, který se má uvádět rovnou vedle křestních jmen
-
Císař Leopold I. povyšuje Johanna Geörga a Petera bratry Kochy do šlechtického stavu a uděluje jim erb
-
Císař Leopold I. povyšuje Johanna Ludwiga Serénse do nového českého rytířského stavu, uděluje mu predikát von Aichenau a polepšuje mu erb
-
Císař Leopold I. povyšuje Johanna Ulricha Kleblsperga, podplukovníka jízdního pluku vévody lotrinského, do českého stavu svobodných pánů, polepšuje mu erb a uděluje mu predikáty Wohlgeborn a Freyherr
-
Císař Leopold I. povyšuje Marka Putze von Adlersthurn, dvorního komorního radu a tajného sekretáře, do starého rytířského stavu, polepšuje mu erb a polepšuje mu predikát na von Putz zu Adlerßthurn a uděluje mu nový predikát Edler von Schrottenthall
-
Císař Leopold I. povyšuje každého neurozeného alumna svatováclavského semináře na Starém Městě pražském, který bude na pražské Karlo - Ferdinandově univerzitě promován jako primus na magistra filosofie do českého šlechtického stavu
-
Císař Leopold I. povyšuje každého neurozeného alumna svatováclavského semináře na Starém Městě pražském, který bude na pražské Karlo - Ferdinandově univerzitě promován jako primus na magistra filosofie do českého šlechtického stavu
-
Císař Leopold I. povyšuje radu a vrchního písaře úřadu nejvyššího purkrabí pražského Johanna Georga Wendlingera do starého rytířského stavu, polepšuje mu erb a uděluje mu predikát von Wendlingen
-
Císař Leopold I. povyšuje vrchního válečného komisaře Johanna Wenzela Degrossu do rytířského stavu, polepšuje mu erb a uděluje mu predikát Edler von Roßenfeld des Heyligen Römischen Reichs Ritter
-
Císař Leopold II. povyšuje Franze Johanna von Bieschin, dvorního radu při nejvyšším soudu, do stavu svobodných pánů, uděluje mu predikát Wohlgebohrn a polepšuje mu erb
-
Císař Matyáš převádí na Nykodéma, Samuela a Jeremiáše bratry Straky, Jana Bose, radního na Menším Městě pražském, a Tobiáše Klementa, měšťana jindřichohradeckého, erb a predikát jejich bez dědiců zemřelého přítele a příbuzného Jiříka Špigla z Ernštejna