Historie Archivu Národního muzea
Za oficiální vznik Archivu Národního muzea, nejstaršího veřejného archivu v Čechách, je považováno datum jeho ustavení samostatným oddělením tehdy soukromého Vlasteneckého muzea království Českého na návrh jednatele muzejního výboru Františka Palackého. K 1. březnu 1846 byl jeho první archivář Karel Jaromír Erben, známější svou básnickou tvorbou, jmenován muzejním asistentem „zvláště pro sbírku listin, aby je bylo možno držet v pořádku a evidenci". Úvodní provolání při založení muzea v dubnu 1818 An die vaterländischen Freunde der Wissenschaften i jeho první stanovy z roku 1822 obsahovaly sbírkový program shromažďování pramenů k národním dějinám.
Ačkoliv datem vzniku Archivu Národního muzea je až 1. březen 1846, kdy na post správce muzejního archivu byl jmenován Karel Jaromír Erben, byl již v „Provolání vlasteneckým přátelům věd" z 15. dubna 1818 na první místo postaven požadavek pěstování historických věd. Hlavním zastáncem priority historických oddělení Národního muzea byl Kašpar hrabě Sternberg. Ač přírodovědec, byl to on, kdo se ještě roku 1818 obrátil na přední církevní představitele, aby podpořili české duchovenstvo ve sběru historických památek pro muzeum a dále se snažil přimět guberniální prezídium ke stejné aktivitě. Takto vznikaly první drobné základy, na nichž později vznikl muzejní archiv. O mizivosti „Sbírky národních písemností" při Národním muzeu svědčí tato čísla: roku 1823 obsahovala pouhých 23 listin, roku 1834 900 a roku 1841 4000 listin. To byl jeden z hlavních důvodů přiřazení této „Sbírky" ke knihovně muzea. Plnou zodpovědnost a snahu o zkvalitnění činnosti na poli historických sbírek měl František Palacký. Jeho zdůrazňování nutnosti českého diplomatáře, se kterou byla nedílně spojena akviziční činnost, měla za následek nárůst sbírky listin v originálech i opisech. Palackému se, se svolením stavů, podařilo v muzeu uložit opisy v počtu 2000 kusů. Nutno objektivně zdůraznit, že měl k ruce dva zdatné pomocníky - V. V. Tomka a K. J. Erbena.
1. březen 1846 není jen datem jmenování Karla Jaromíra Erbena muzejním asistentem, současně je počátkem fungování archivu jako samostatného pracoviště Vlasteneckého muzea a vznikem nejstaršího organizovaného veřejného archivu u nás. Náplň činnosti muzejního archiváře zůstala stejná. Jeho povinností bylo i nadále provádět výzkum mimopražských archivů, v čele s nejvýznamnějším Haus-, Hof- und Staatsarchivem ve Vídni.
Po Erbenově odchodu na místo prvního archiváře hl. m. Prahy v roce 1851 následuje čtvrtstoletí, kdy se na vedoucím místě vystřídalo sedm vedoucích v poměrně rychlém sledu. Neznamená to ovšem že by toto období, co se týče rozšiřování sbírek a fondů, bylo nevýznamné. Naopak. V roce 1851, již za Erbenova nástupce Hynka Veselého, byl Archiv Národního muzea obohacen o písemnosti rodinného archivu šternbersko-manderscheidského. Následovalo převzetí 3000 starých písemností od zemského soudu, datovaných od 16. století. V roce 1859 bylo od této instituce převzato 589 foliantů, které vzešly z agendy soudu nejvyššího purkrabství, komorního, apelačního a dalších úřadů v průběhu 15.-18. století. Sbírka listin i přepisů obsahovala k roku 1855 21874 originály a 11606 nových přepisů. Při častých personálních změnách byli zárukou práce Archivu jeho inspektoři Fr. Palacký a K. J. Erben (v té době první archivář hl. m. Prahy) a po nich především J. Emler, V. V. Tomek aj.
V roce 1878 se na téměř 40 let stal vedoucím Archivu Václav Schulz. S jeho osobou je spojena především úplná reorganizace sbírek. I když neodpovídá dnešním archivním zásadám, vtiskl archivnímu materiálu podobu, která je u některých sbírek patrná dodnes. Základem je sbírka pergamenových listin (sbírky A a B), rukopisů, patentů a jiných tištěných úředních písemností, topografických a heraldických pramenů (sbírky D, F a H). Nejeden badatel dodnes využívá tzv. Eichlerovu sbírku (signatura G), která obsahuje soubor písemností shromážděný jako výchozí materiál pro Sommerovu topografii Čech ve dvacátých letech 19. století. Tento soubor sbírek doplňuje genealogická sbírka Vratislava z Mitrovic (signatura CH). Jediným skutečně organickým archivním fondem odpovídajícím současnému provenienčnímu principu byl od počátku rodinný šternbersko-manderscheidský archiv. Neustával ani výzkum archivů, který se přesunul na bohemikální materiály uložené v zahraničí. V této činnosti byl Schulzovi významným pomocníkem Z. Nejedlý. Výčet zásluh Václava Schulze o archiv by mohl pokračovat: 1892 - přestěhování Archivu do nové budovy na Václavském náměstí, 1896 - záchrana rozsáhlé litomyšlské patrimoniální a rodinné registratury. Schulzův odchod v roce 1915 na zasloužený odpočinek byl odměněn výslužným, které se rovnalo dosavadnímu platu v plné výši.
Do roku 1921 zastával funkci ředitele Archivu Václav Hrubý, který zde působil již od roku 1909 po odchodu Zdeňka Nejedlého. Vedoucím se po něm stal Karel Stloukal, který archivní materiál plně podřídil moderním zásadám. Od roku 1920 začal archiv fungovat také jako archiv vlastní mateřské instituce tím, že začal přebírat nejstarší spisy muzejní registratury do roku 1900. V době Stloukalova vedení (1921-1935) se archiv ubránil snahám o sloučení s Archivem Země české a o předání písemností Státnímu ústavu historickému. Velice významné z hlediska dalšího vývoje a zaměření archivu bylo depozitní převzetí rozsáhlé rodinné pozůstalosti Palackých, Riegrů, Červinků a Bráfů v roce 1930.
Jednou z nejčernějších kapitol vývoje je období nacistické okupace. Dnem 30. září 1939 přestal Archiv Národního muzea úředně existovat. Následovalo povolení pro přesun sbírek, které měly být přímo sloučeny s fondy Archivu země České. Liknavost plnění zabránila důslednému provedení tohoto příkazu. Archiv již zůstal v budově Archivu země České. V této nelehké době vedl archiv Jaroslav Charvát (1935-1945), který pokračoval v práci svých předchůdců a začal systematicky budovat také sbírku soudobé dokumentace. V padesátých letech získal archiv řadu pozůstalostí přírodovědců, historiků a diplomatů. Stačí jmenovat pozůstalost Karla Kramáře. To už je ale vedení Archivu Národního muzea spojeno se jménem Rudolfa Vindiše (1946-1959).
1. duben 1959 byl významný z několika hledisek.Tento den nastoupil do muzejního archivu Aleš Chalupa. Ačkoliv archiv procházel v tomto období nejednou zatěžkávací zkouškou - stále obtížnější soužití s Archivem země České, rozsáhlé delimitace na počátku šedesátých let a ohrožení samotné existence archivu návrhem na odevzdání dokumentačních sbírek dalším historickým oddělením - štěstím pro archiv byla právě osoba Aleše Chalupy. Jemu patří největší zásluha na zachování archivu a prosazení jeho nové orientace, především na osobní písemné fondy veřejně činných osobností politického, veřejného, vědeckého a kulturního života. A rovněž získání nových prostor (Pohořelec 8 a zámek Křinec) patří k jeho zásluhám.
Chalupovo období patří mezi nejvýznamnější úseky dějin této instituce a neskončilo ani jeho odchodem na odpočinek v roce 1984. Jeho stopy jsou patrné dodnes. Po krátkém období, kdy Archiv vedl Vladimír Růžek, se vedoucím stal v roce 1986 Jaroslav Čechura. V době jeho vedení získal Archiv nové sídlo a přestěhoval se po dvacetiletém působení na Pohořelci do budovy Na Zátorách 6 v Praze 7 - Holešovicích. Rovněž archivní fondy a sbírky opustily nevyhovující depozitář na zámku Křinec a byly přestěhovány do nového moderního depozitáře v Terezíně. Počet zpracovaných fondů a sbírek se více než zdvojnásobil a byla získána řada významných fondů. V souvislosti s Čechurovým přechodem do Ústavu českých dějin FFUK je od roku 2002 vedoucí archivu Milena Běličová.
Orientace na získávání, zpracovávání a zpřístupňování písemných pozůstalostí významných osobností zůstává nadále prioritou činnosti Archivu Národního muzea i do budoucích let.
Fondy a sbírky Archivu Národního muzea se dělí na:
1. Staré historické sbírky
2. Osobní fondy
3. Registratura Národního muzea
4. Úřední fondy
5. Dokumentační sbírky
6. Fotografické fondy a sbírky
1. Staré historické sbírky vytvořil podle pertinenčního principu archivář Václav Schulz roztříděním jednotlivin shromážděných v průběhu 19. století. Jsou to
A, B - Sbírky pergamenových listin
C - Muzejní diplomatář (opisy z českých i zahraničních archivů)
D - Písemnosti všeobecného obsahu 15.-19. století
E - Sbírka patentů a cirkulářů 15.-19. století
F - Topografická sbírka (písemnosti měst a obcí ze 14.-19. století)
G - Eichlerova topografická sbírka - popis Čech z 1. poloviny 19. století
H - Genealogická sbírka (šlechtické rody 15.-19. století)
CH - Genealogická sbírka hr. Vratislava z Mitrovic (šlechtické rody převážně 19. století)
K těmto původním sbírkám pak byla přiřazena Sbírka rukopisů (obsahující např. zajímavou kolekci šlechtických památníků) a několik dalších sbírek, z nichž nejvýznamnější je rozhodně Sbírka Bohuslava Duška. Dále sem patří několik sbírek heraldických a sfragistických včetně cenné Sbírky pečetních typářů a razítek, druhé největší v ČR.
2. Osobní fondy mají v Archivu Národního muzea největší podíl co do počtu i rozsahu. Jako první byl převzat již v roce 1851 velký rodinný archiv Šternberk-Manderscheid, obsahující kromě aktového materiálu i téměř 800 pergamenových listin z let 1152-1783. Další významný celek rodin Palackých, Riegrových, Červinkových a Bráfových, všestranně dokumentující život české společnosti 19. století, přišel v roce 1930 nejprve jako depozit; postupně přibývaly další. Získávání osobních fondů významných osobností politického, veřejného i kulturního života a vědeckých a odborných pracovníků Národního muzea i mimo něj vyhlásil pak v 60. letech 20. století vedoucí Aleš Chalupa jako hlavní sbírkotvornou orientaci archivu.
V Archivu Národního muzea jsou uloženy osobní fondy politické špičky první ČSR i doby pozdější (Antonín Hajn, Edvard a Hana Benešovi, Vojta Beneš, Karel Kramář, Milan Hodža, Alois Rašín, Přemysl Šámal, Emanuel Voska, Ivan Dérer, Karel Engliš, Zdeněk Fierlinger, nejnověji Jaroslava Moserová), pro historiografii jsou cenné osobní fondy předních československých historiků (Josef Pekař, V. V. Tomek, F. M. Bartoš, Jan Kapras, Karel Kazbunda, Josef Kočí, Václav Král, Josef Janáček, Zdeněk Jelínek, Antonín Klimek, František Kutnar, Ján Mlynárik), velkou skupinu tvoří fondy zaměstnanců i externích spolupracovníků Národního muzea prakticky všech zastoupených vědeckých oborů (Joachim Barrande, Jiří a Růžena Baumovi, Vladimír Denkstein, Karel Domin, Otakar Feistmantel, Antonín Frič, Emanuela Nohejlová-Prátová, Jan Obenberger, Rudolf Turek a další). Své písemnosti v archivu ukládají často ještě za svého života (Radegast Parolek, Miroslav Prokopec, Karel Stloukal, Eugen Strouhal). Osobní dokumenty malého rozsahu jsou shromážděny v tzv. Sbírce drobných pozůstalostí Hn.
3. Registratura Národního muzea je kontinuálně dochovaná od jeho založení roku 1818. Archiv převzal její první část v roce 1920 a od té doby plní v rámci Národního muzea také funkci podnikového archivu a je příslušným archivem pro výkon spisové služby.
Původní historická spisovna Národního muzea, na níž přímo navázala agenda sekretariátu generálního ředitele, je doplňována dalšími archivními fondy jednotlivých odborných i administrativních útvarů a oddělení, které postupně vznikají a zanikají v souvislosti se změnami organizačního řádu. Fondy dále narůstají skartačním řízením.
Součástí RNM jsou i archivní fondy spolků a organizací, které s Národním muzeem úzce souvisely, především jednotlivé sbory Společnosti Národního muzea - Matice česká, Archeologický sbor, Hudební sbor, Přírodovědný sbor a Komitét pro přírodovědecký výzkum Čech.
4. Úřední fondy nejrůznějších spolků a organizací v minulosti také někdy našly cestu do Archivu Národního muzea - z větších celků např. Saský apellační soud v Drážďanech, Fysiokratická společnost, Výbor pro oslavu 1000. výročí smrti sv. Václava a Svatováclavská Liga, Československý abstinentní svaz či Svaz českých muzeí. Nově získávány jsou jen výjimečně (např. Sdružení pro pomoc mentálně postiženým), protože podle územní organizace archivnictví jsou směřovány do svých příslušných archivů. Zlomky úředních fondů nepřesahujících rozsah jednoho kartonu jsou přírůstkově řazeny v tzv. Drobných fondech.
5. Dokumentační sbírky vznikaly buď vlastní sběrnou činností archivu (Sbírka plakátů, Sbírka pohlednic, Sbírka dokumentace 19. století, Sbírka svatebních a úmrtních oznámení aj.) nebo častěji byly převzaty jako hotové celky od sběratelů, jejichž jméno nesou (L. Ambrosová, A. Blabolil, K. Nigrin, M. Paulová aj.).
6. Fotografické fondy a sbírky zahrnují několik redakčních fotoarchivů (Fotoarchiv Práce a Národní politiky, Negativy ČTK), řadu osobních fotoarchivů významných čs. fotografů (např. Karla Hájka, Václava Jírů, Jindřicha Vaňka) a další celky, jako je Hradní fotoarchiv 1918-1933 nebo velmi rozsáhlý fond Národní kulturní komise.
Výběr z literatury:
SCHULZ, Václav. Archiv Musea Království českého. Časopis Musea Království českého 87, 1913, s. 365-369
CHARVÁT, Jaroslav. Archiv Národního muzea. In. Národní muzeum 1818-1948. Praha 1949, s. 33-41
CHALUPA, Aleš. Archiv Národního muzea v jubilejním roce. Archivní časopis 18, 1968, s. 1-5
CHALUPA, Aleš. Vznik a první léta činnosti Archivu Národního muzea v Praze. Časopis Národního muzea. Řada historická 140, 1971, s. 55-60
RYANTOVÁ, Marie. 150 let Archivu Národního muzea. Archivní čtvrtletník 1997
CHALUPA, Aleš; BĚLIČOVÁ, Milena; ČECHURA, Jaroslav; RYANTOVÁ, Marie. Průvodce po fondech a sbírkách Archivu Národního muzea. Praha 1998
BĚLIČOVÁ, Milena. Archiv Národního muzea v povodni. Časopis Národního muzea. Řada historická 172, 2003, s. 101-106
Běličová, Milena. 160 let Archivu Národního muzea. Časopis Národního muzea. Řada historická 175, 2006, s. 79-87
-
Automatické zařízení na dopravu knih
-
Novostavba Právnické fakulty University Karlovy
-
Brožura: Co musí každý věděti o protiletecké ochraně
-
První zákon ČSR
-
Plakát, protektorátní propaganda
-
Harantův vlastnoruční česky psaný list
-
Codex Resenbergicus
-
Listy o dobročinnosti paním a dívkám českým
-
Nařízení apelačního soudu 1791
-
Dopis Karla Jaromíra Erbena c.k. zemskému prezídiu
-
Toleranční patent
-
Patent o zrušení nevolnictví
-
Listina Jana Čapka ze Sán, 22. 2. 1432
-
Listina Jana Čapka ze Sán, 27. 5. 1432
-
Citační pečetidlo zemského soudu
-
Školní zpráva z obecné školy v Turnově - František Michálek Bartoš
-
Frekventační vysvědčení z obecné školy v Turnově - František Michálek Bartoš
-
Pololetní vysvědčení z c. k. Akademického gymnázia v Praze - Anna Bayerová
-
Maturitní vysvědčení z královského státního reálného a vyššího gymnázia v Kolíně - Antonín Boháč
-
Pololetní klasifikace z III. třídy Městské vyšší dívčí školy, Libuše Bráfová-Riegrová
-
Výroční vysvědčení z III. třídy Městské vyšší dívčí školy, Libuše Bráfová-Riegrová
-
Vysvědčení z I. třídy école supérieure de jeune filles v Morges, Libuše Bráfová-Riegrová
-
Vysvědčení z Institution de demoiselles Sophie Caillol v Nice - Libuše Bráfová Riegrová
-
Pololetní vysvědčení z III. třídy Městské vyšší dívčí školy, Marie Červinková-Riegrová
-
Výroční vysvědčení z III. třídy Městské vyšší dívčí školy, Marie Červinková-Riegrová
-
Kopie školního vysvědčení z I. třídy obecné školy, Zdeněk Fierlinger
-
Výroční vysvědčení z III. třídy hlavní a reálné školy v Chrudimi, Karel Chytil
-
Vysvědčení z II. ročníku Raisova ústavu učitelského v Jičíně - Josef Kočí
-
Pololetní vysvědčení Josefa Pekaře z I. ročníku vyššího gymnázia v Mladé Boleslavi
-
Pololetní vysvědčení A. Rašína z I. třídy obecného reálného gymnázia v Novém Bydžově, 1 str.
-
Výroční vysvědčení ze IV. ročníku gymnázia v Jičíně - František Ladislav Rieger
-
Vysvědčení o zkoušce z všeobecného dějepisu, podepsané V. V. Tomkem - Marie Riegrová
-
Pololetní vysvědčení z III. ročníku z obchodní a průmyslové pokračovací dívčí školy Ženského výrobního spolku českého v Praze - Marie Florianová
-
Osvědčení Paula Zieglera o absolvování přednášek a zkoušek z všeobecné chemie na Polytechnickém ústavu v Praze
-
Pololetní vysvědčení Adolfa Zieglera z I. ročníku gymnázia v Plzni
-
Pololetní vysvědčení Julia Zieglera z gräflich Löwenburgisches Convict Wien
-
Vysvědčení z Institution de demoiselles Sophie Caillol v Nice - Libuše Bráfová-Riegrová
-
Pololetní vysvědčení z III. třídy Městské vyšší dívčí školy
-
Osvědčení Paula Zieglera o absolvování zkoušek a přednášek z chemie na Karlově univerzitě v Praze
-
Pozůstalost pražského měšťana
-
Notářský instrument
-
Oběžník Národního muzea
-
Dopis Boženy Němcové
-
Oběžník Národního muzea
-
Smlouva o užívání muzejní budovy
-
Zpráva o stěhování sbírek Národního muzea
-
Císař Fridrich III. polepšuje Peteru von Plutwicz erb
-
Král Vladislav II. uděluje Henrikovi de Hostuna a jeho synům Johannu Crisostomovi, královskému sekretáři, Udalrikovi, Ysidorovi a Ambrosiovi erb
-
Král Vladislav II. potvrzuje přijetí Paula de Nova Villa k rodu a erbu Joanna de Tedrazicz
-
Římský král Maxmilán I. uděluje Connradu Breuningovi staršímu erb
-
Římský král Ferdinand I. uděluje Václavu Žlabeckému erb a predikát z Ostroměře
-
Římský král Ferdinand I. uděluje Janu Koenovi erb a predikát ze Starého Kamene
-
Císař Ferdinand I. uděluje Václavu Jiříkovi a Martinovi bratřím Mazaným a Janu Holejšovskému erb a predikát ze Slavětína
-
Císař Ferdinand I. uděluje Cypryanovi, Janovi a Mikulášovi bratřím Roudnickým erb a predikát z Mydlovaru
-
Císař Ferdinand I. uděluje Jobstu Wolffrumbovi a Sebastianu Stadlerovi strýcům von Wolffersgrün erb
-
Císař Maxmilián II. uděluje Petru Štěrbovi erb a predikát ze Štěrbic
-
Císař Maxmilián II. uděluje Jiříku Rozýnovi, ingrosátoru Desk zemských, a jeho bratřím Petrovi, Eliášovi, Danyelovi a Samuelovi erb a predikát z Javorníka jinak z Auhornu
-
Císař Rudolf II. potvrzuje soukeníkům města Loun artikule a uděluje jim znak
-
Císař Rudolf II. povyšuje Sebolda Jännera do šlechtického stavu a polepšuje mu erb
-
Rakouský arcivévoda a štýrský vévoda Karel povyšuje Paula Michouitschitsche do šlechtického stavu a uděluje mu erb
-
Císař Rudolf II. potvrzuje lazebníkům vévodství slezského privilegia a polepšuje jim znak
-
Císař Rudolf II. uděluje Petru Vincigovi erb a predikát z Vincigtalu
-
Císař Rudolf II. polepšuje Sebastianovi, světícímu biskupovi a kanovníkovi v Augsburgu, Berchtoldovi, přísedícímu komorního soudu, Hansi Jacobovi, Carlovi a Wolffovi, bratřím a strýcům Breuningům erb a uděluje jim predikát von
-
Císař Rudolf II. uděluje Krystyanu Morinovi erb a predikát z Mornbachu
-
Císař Rudolf II. potvrzuje Maximilianovi, Hannsi, Ernstovi a Niclasovi bratřím Berchtoldům šlechtictví a erb
-
Císař Rudolf II. uděluje Hansi, Andreasi a Paulovi bratřím Sörttelům erb
-
Francouzský král Jindřich IV. povyšuje Jehana Leblanka do šlechtického stavu a potvrzuje mu erb
-
Císař Rudolf II. povyšuje Georga Spiegla, agenta arcivévody Matyáše na císařském dvoře, do šlechtického stavu, uděluje mu erb a predikát von Ehrnstain
-
Císař Rudolf II. uděluje Mikuláši Pourovi Nejburskému erb a predikát z Nejburku
-
Johann Gailkhircher zu Newhausen, Kemmatten und Voittshouen, bavorský tajný rada, dvorský kancléř a nejvyšší lenní probošt v Mnichově, uděluje erb, na základě palatinátu uděleného mu císařem Rudolfem II., Gallu Harttmanovi, soudnímu prokurátorovi ve Vilshofen
-
Jan Myllner z Milhauzu na Mimoni a Děvíně, na základě palatinátu uděleného mu císařem Rudolfem II., uděluje královéhradeckému měšťanu Janu Bílýmu erb a predikát z Vopatovic
-
Císař Rudolf II. uděluje Erhartu Biskupovi, měšťanu Menšího Města pražského, erb a predikát z Encepihlu
-
Císař Rudolf II. povyšuje Bernardina Bauera do šlechtického stavu a uděluje mu erb
-
Purkmistr a rada městečka Velešína vidimují na žádost Mathyáše Barthochovského z Malé Krasejovky listinu danou v Praze 11. září 1609, kterou císař Rudolf II. obnovil Mathyáši Barthochovskému a na Malé Krasejovce erb a predikát z Malé Krasejovky
-
Císař Matyáš převádí na Nykodéma, Samuela a Jeremiáše bratry Straky, Jana Bose, radního na Menším Městě pražském, a Tobiáše Klementa, měšťana jindřichohradeckého, erb a predikát jejich bez dědiců zemřelého přítele a příbuzného Jiříka Špigla z Ernštejna
-
Arcivévoda Maxmilián polepšuje bratřím Hannßi a Bartlmeovi a jejich strýcům, bratřím Johannesi,Iheremiasovi a Dauidovi a bratřím Andreasi a Tobiasovi Schorům erb
-
Bernhardt hrabě zu Orttenburg povyšuje, na základě palatinátu uděleného jeho předkovi Gabrielovi hraběti zu Orttenburg císařem Karlem V. listinou danou v Norimberce 21. března 1524, Georga Siharta narozeného v Norimberku do šlechtického stavu
-
Císař Ferdinand II. potvrzuje Simonu a Wilhelmovi strýcům Apfelmanům šlechtický stav a polepšuje jim erb
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Simona Paickhera do šlechtického stavu, polepšuje mu erb a uděluje mu predikát von Purbergk
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Michala Rytršice, královského rychtáře na Novém Městě pražském, a jeho strýce Jiříka Ježka do starého vladyckého stavu království českého a uděluje jim erb a predikát z Rytrsfeldu
-
Císař Ferdinand II. potvrzuje Janu z Lhoty a na Vysoké Lhotě a Janu Mlíkovskému z Lhoty ve vsi Zahořanech rytířský stav, polepšuje jim erb a potvrzuje predikát z Lhoty
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Jana staršího Pachtu, měšťana horšovotýnského, do českého vladyckého stavu, uděluje mu erb a predikát z Raijova
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Linharta a Jiříka bratry Švarcparty do českého vladyckého stavu, uděluje jim erb a predikát z Švarcpachu
-
Císař Ferdinand II. polepšuje Samuelu Matthyseovi z Hostinný erb, povoluje, aby v případě, že by Samuel Mathyseus z Hostinný zemřel bez mužských dědiců, přešla ustanovení listiny na jeho ujce Samuela Václava a Pavla Havránky, a potvrzuje mu predikát z Hostinný
-
Císař Ferdinand II. potvrzuje a upravuje statuta cechu ševců na Starém Městě pražském, včetně dvou nařízení místodržícího Karla z Lichtenštejna z let 1624 a 1626, a potvrzuje jim znak
-
Purkmistr a konšelé městečka Mnichovic vidimují listinu danou v Praze 28. prosince 1627, kterou císař Ferdinand II. potvrdil Janu z Lhoty a na Vysoké Lhotě a Janu Mlíkovskému z Lhoty ve vsi Zahořanech rytířský stav, polepšil jim erb a potvrdil predikát
-
Císař Ferdinand II. potvrzuje Christophu Zehenndtnerovi šlechtictví, polepšuje mu znak a uděluje mu predikát von Raissdorff
-
Ernst Wilhelm hrabě zu Orttenburg povyšuje, na základě palatinátu uděleného jeho předkovi Gabrielovi hraběti zu Orttenburg císařem Karlem V. listinou danou v Norimberce 21. března 1524, lékárníka Hannße Paulla Stiera do šlechtického stavu a uděluje mu erb
-
Císař Ferdinand II. a rakouská arcivévodkyně Klaudie Toskánská, vdova po arcivévodu Leopoldovi Tyrolském, poručníci Leopoldových dědiců, udělují Christianu Thalerovi, správci stodol [stadler] v Sankt - Margarethen zu Lana erb
-
Císař Ferdinand II. povyšuje Johana von Lisau, plukovníka nad tisíci kyrysníky do stavu svobodných pánů, polepšuje mu erb 1) a uděluje predikát Freyherr
-
Starší cechmistři a ostatní mistři cechu punčochářů tří pražských měst vydávají punčochářům města Jindřichova Hradce vidimus listiny dané ve Vídni 3. února 1629, kterou císař Ferdinand II. potvrdil upravené artikule punčochářů Starého Města pražského
-
Šimon Brosius z Horštejna, arcibiskup trapezuntský, pražský sufragán a probošt metropolitní kapituly u sv. Víta, na základě palatinátu uděleného mu císařem Ferdinandem II., legitimuje nemanželský původ Václava Přikřického, uděluje mu erb a predikát z Přikřic
-
Císař Ferdinand II. povyšuje bratry Christoffa Maximiliana a Herwardta, jejich sestru Barbaru, jejich tetu Marii Salome a jejich strýce Andreho Gottfridta a Georga Sigmundta Regaly von Kränichsfeldt do stavu svobodných pánů a paní, polepšuje jim jméno a erb
-
Miniatura z listiny, kterou císař Ferdinand III. povyšuje podplukovníka Martina Michnu do šlechtického stavu a polepšuje mu erb
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Vítha a Jiřího Viktoryna bratry Pelhřimovské a jejich strýce Václava Pelhřimovského do českého vladyckého stavu, uděluje jim erb a predikát z Greyfenfelzu
-
Císař Ferdinand III. povyšuje Ioanna Rossaua de Pallesano do českého panského stavu a polepšuje mu erb