238 913 subjects published right now from 202 institutions
Říčanské muzeum uchovává několik kamenných dělových koulí z období pozdního středověku. Než si však povíme příběh jedné konkrétní dělové koule, položme si otázku – jak se to vůbec stalo, že někoho napadlo vystřelovat z děl kamenné koule? Počátky dělostřelby lze hledat ve staré Číně, kde vznikl střelný prach – směsice ledku (sanytru), dřevěného uhlí a síry. Tento prach se ovšem používal nejprve v léčitelství, později jako pohon raket a rachejtlí. Do středověké Evropy se dostal ve 13. století prostřednictvím Mongolů, nezávisle na nich jej ovšem dokázali vytvořit i tehdejší evropští učenci. Již v počáteční fázi tzv. stoleté války se objevují první primitivní děla, která ovšem nejsou příliš účinná. Teprve během 15. století se děla stávají skutečně ničivými zbraněmi a zcela nahrazují staré obléhací zbraně, jimiž byly praky, katapulty apod. Střelivo do děl mohlo být již ve středověku z kovu, ovšem výroba kovových koulí byla drahá. Proto se stal nejčastějším materiálem pro výrobu dělových koulí kámen. Výroba kamenné dělové koule byla ovšem velmi náročná a kamenné koule se často roztrhly. V novověku se pak vyrábějí koule již jen z kovů. Říčanské muzeum ve svých sbírkách uchovává kamennou dělovou koule, nalezenou v minulosti ve studni na nádvoří říčanského hradu při jejím čištění. Kouli lze s největší pravděpodobností spojit s obléháním hradu husitskými hejtmany Mikulášem z Husi a Janem Žižkou z Trocnova na přelomu listopadu a prosince roku 1420. Po obléhání hrad opustil poslední z pánů z Říčan, kteří na hradě žili, pan Diviš. Poté se stal hrad snad opěrným bodem svazu pražských husitů. Kouli muzeu daroval říčanský hostinský pan Svoboda roku 1913.