238 913 subjects published right now from 202 institutions
Francouzský důstojník Jean Baptiste Joseph d’Amarzit de Sahuguet, baron d’Espagnac (1713–1783), jenž se kromě jiného podílel roku 1741 na francouzské okupaci Prahy ve válce o rakouské dědictví a o dvacet let později (1761) dosáhl generálské hodnosti, se věnoval také literární činnosti v oboru dějin válečnictví. Jeho životopis Heřmana Mořice Saského (1696–1750), německého vojevůdce ve francouzských službách, který se proslavil především během válek o polské a rakouské dědictví, „Histoire de Maurice, Comte de Saxe“, vyšel poprvé v Paříži roku 1773, podruhé a potřetí v letech 1774 a 1775, kdy se však objevila i jiná edice, již pořídil rovněž v Paříži Philippe Denis Pierres (1741–1808, činný 1763–1805), která na rozdíl od výše uvedených obsahovala mědirytinové přílohy s mapami a bitevními schématy a mědirytinový frontispis s portrétem Heřmana Mořice Saského od Gillese Edme Petita (1694–1760) podle předlohy Hyacintha Rigauda (1659–1743). Další vydání bez těchto příloh se dále objevila roku 1774 v Utrechtu, téhož roku v Toulouse a Neuchâtelu a roku 1789 v Toulouse. Kromě uvedené nizozemské edice z roku 1774 vzniklo mimo Francii také německé vydání, které téhož roku v Lipsku uskutečnil Engelhard Benjamin Schwickert (1741–1825, činný 1769–1825), jenž ve stejném roce 1774 vydal i německý překlad od neznámého původce. Jeho exemplář dochovaný v knihovně PNP a opatřený prostou dobovou lepenkovou převazbou obsahuje na předsádkách rukopisné údaje zřejmě o ceně knihy (1 tolar 18 grošů) a vazby (30 grošů), což by byly v obou případech odpovídající sumy, a dále pak na straně (5) prvního dílu knihy rukopisné ex libris Jindřicha Arnošta Josefa hraběte Orlíka z Lažiska (1740–1783) psané francouzsky a pojaté ve velmi tradičním duchu, kdy jakoby sama kniha promlouvá, zde ve smyslu „Vrať mne mému majiteli, patřím hraběti Jindřichu Orlíkovi.“ Ten pocházel z původně polského rodu od konce století 16. usazeného ve Slezsku a na Moravě a měl čtyři bratry, kteří se všichni věnovali převážně vojenské a dílem také duchovní službě. Jindřich Orlík nezůstal této tradici nic dlužen, jako čtyřletý byl přijat do řádu maltézských rytířů, v jedenácti letech vstoupil do císařské armády, roku 1755 se stal praporečníkem, zúčastnil se bitev u Lovosic (1756) a u Prahy (1757). Později sloužil u kyrysníků, byl zraněn v bitvě u Torgavy (1760) a vojenskou službu opustil roku 1776 jako rytmistr (kapitán jízdy) a zemřel svobodný v roce 1783. Nějaké další exempláře knih s provenienčními znaky Jindřicha Orlíka z Lažiska nejsou zatím známy, ovšem v dochované části rodové knihovny (zhruba 250 svazků, jejichž část dnes spravuje Knihovna Národního muzea, část Knihovna Akademie věd a zbytek Zemský archiv v Opavě) se vyskytují exempláře s rukopisnými ex libris jiných členů této rodiny a také dřevořezové heraldické ex libris Jindřichova nejmladšího bratra a zároveň posledního mužského příslušníka rodu Jana Křtitele Orlíka z Lažiska (1747 – po 1811). Další podrobnosti včetně obrazové dokumentace viz v přiloženém PDF.